Broken heart*

11. června 2012 v 19:55 | Falling star*

zdroj fotografie: zde

LANA DEL RAY Born to die - Zde

- - - - - Začátek, dopoledne

Školní rok se táhne. Přestože mám končit o dva dny dřív, přesto, že škola plánuje různé akce a my se téměř neučíme, je to úmorné. Právě teď v mém okolí sedí osm dalších lidí. Učitel je v kabinetě a my si užíváme volné hodiny. Ani jeden z těchto osmi lidí není můj kamarád/kamarádka. Ani jeden z nich neví, co mám ráda a co ráda dělám. A nikdo z mých vážených spoužáků se to nikdy nepokusil zjistit.

Od posledního článku zde uběhla celkem dlouhá doba. Věci se změnily. S Danym už dávno nejsme a já opět propadla kouzlu Milana. Mé srdce pro něj tlouklo, jak jen dokázalo. Ale on to neocenil, nechtěl mě.. Brečela jsem kvůli němu nespočetkrát, nicméně, marně. Pokaždé co mě odmítl to bylo jako stříbrným kůlem do srdce upíra. Čistá ryzí bolest a utrpení. Stejně jak dnes ráno.

 

Fly*

8. února 2012 v 7:47 | Falling star*
Vše se tak náramně zkomplikovalo, že bych nečekala, že se přecejenom dočkám štěstí. Ale vše popořadě.

Couple-hug-lights-love-night-favim.com-155231_large_large
Zdroj obrázku: ZDE


Don't break my heart before I give it to you,
Don't tell me no before I ask you to,
Don't say it doesn't fit before you try it on,
There's too much to lose to be wrong..

Rozešla jsem se s Milanem.
Choval se vážně jak hlupák. A i když to popírá, přijde mi, že hádky vyvolával schválně. No.. Dva (a půl?) roku rozchodů, návratů, mluvení se sebou a následné ignorace... Stačilo. Ale přes to jsem se s ním rozcházela s tím, že jsem doufala, že se umoudří a skončíme opět spolu...

Konverzační soutěž, byla víc než bídná.
Několik týdnů nekonečného učení témat a zanedbávání školy na úkor anglické, konverzační soutěže se mi v žádném případě nevyplatilo. Přišla jsem celá napjatá do místnosti plné angličtinářů a v duchu se modlila, ať si NEVYTÁHNU téma Health (zdraví), Fashion (móda), Festivals (svátky)... Hádejte co jsem si vytáhla :)
S mou chabou angličtinou jsem nebyla schopna říct ani větu. Tak jsem se omluvila, že téma zdraví není nic pro mě. Přivřely oči. Nechaly mě vylosovat další. Fashion. Oh, shit.
Skončila jsem jako poslední. Nemrzí mě, že jsem nevyhrála. Mrzí mě jen ten čas, který jsem tomu bezvýsledně věnovala. Z dvanácti témat si vytáhnout zrovna ty, co jsem neuměla... To je smůla.

Milanova nová holka a má "rádoby" kamarádka.
Ufff. Byla-žila jednou jedna kamarádka. Vyslechla si každé mé slovo, každou část mého zoufalého plánu, jak získat Milana zpět. Pomohla jsem ji s vývojem postavy v jedné hře. Radila jsem ji, konverzovala s ní.. Tato kamarádka však nebyla jako ostatní. Shromažďovala informace jen proto, aby mi je postavila pod nohy a já si nabila nos pádem na zem.
- - - No dobře, z tohoto pohádka zřejmě nebude..
Jednoho dne mi píše, že je jí cosi líto. Že doufá, že mě nepředběhla.
Co? Samozřejmě, že si začala s Milanem.
Ano, rozešla jsem se s ním... Sice s tím, že ho chci (přesněji chtěla) nazpět, což zní víc než hloupě, ale ona to věděla.
Ublížilo mi to stejně, jako když mi to samé Milan před časem udělal s dalšími dvěmi kamarádkami. Asi se to dalo čekat. Nechtěla jsem vidět, mluvit a poslouchat ani jednoho z nich. Bylo to ztracené a já zlomená a naštvaná. Utápěla jsem se ve vlastní sebelítosti.

Následně přišel Daniel, který mi vykouzlil úsměv.
Bez legrace. Z čista jasna se mi připletl do života, pouhou náhodou. Aniž bych ho znala, nebo věděla kým je, dokázala jsem s jistotou říct jaký je.
Tolik zájmu o mě snad ještě nikdo neměl. Tráví se mnou čas rád, aspoň podle toho, co mi říká. Chvílemi je trochu sarkastický, chvílemi s velmi neutrálním výrazem, že nevím, co si myslet..
Ale přes to mám pocit, že propast s cedulkou "láska" mě čeká a nemine..
Dnes plánujeme den trávit spolu :) Těším se jak blázen.

Falling star*

Ideas*

27. ledna 2012 v 22:21 | Falling star*
Tumblr_llb7s77bk21qdqkc5o1_500_large
zdroj fotografie: we heart it


Jsem v místnosti naprosto sama. Zlehka tu problikává žárovka v mém lustru, který už plánuji snad rok vyměnit. Kreslené ovečky s němým zvonkem, který mají na sobě pověšený, koukají do místnosti, pozorují každý můj úder do klávesnice.
Mimo samotného klap, klap, klap je tu vlastně velmi ticho. Písnička dohrála, smích za okny utichl.. Společnost mi tu dělá pouze samota, která přichází vždy ve chvíli, když všichni ostatní odejdou. Vnímat ji jako nepřítele by bylo dětinské a hloupé. Stejně tak, jako brát ji za přítele.
Oči se mi samy od sebe zavírají, poslední dobou je tomu v tuto brzkou dobu velmi často. Především z celkového vyčerpání, stresu a jiných obdobných záležitostí.
Snažím se myslet na něco hezkého. Louka, jeden obrovský, rozkvetlý strom uprostřed. Všude spoustu květin a motýlů. Na kraji louky jezero, o něž se opírá diamanty posetý odraz slunce. Stejně tak, jako v mém tématu v anglické konverzační soutěži, se kterou se tváří v tvář utkám už za tři dny.
Smrk. Dnes byl velmi studený, až ledový den. Já ve své podzimní nepromokavé a větru-nepropustné bundě a černých teniskách, které se "v žádném případě nesmí dostat do styku s vodou či sněhem" řádně vymrzla.
Můj stav to nezlepšilo. Řádná hradba kapesníků, pod níž jsou schované kapky proti rýmě, roste a roste.
Aspoň že si mohu v klidu vychutnat švestkový čaj s plátkem citronu a lžičkou cukru.
Má nálada je ta tam. Cítím se opuštěně, toužím po někom, kdo by mi dopřál láskyplné obětí, podpořil mě v tom co dělám a dokázal mi dát svou radu v každé situaci, která nastane. Stejně tak toužím po někom, kdo by mě dokázal brát takovou, jaká jsem. Protože jedině tak dokáži být opravdu šťastná.

Falling star*

Kam dál

Reklama